Po vyčerpávajících pěti dnech, kdy musel Káti taťka neustále pracovat na opravě našeho auta, zatímco my jsme si užívaly krás Vysočiny, výborného jídla a skvělé společnosti s poněkud vyšším příjmem alkoholu než jsme zvyklé, jsme vyjely.
Vyjely jsme v neděli 9. září kolem třetí hodiny odpolední. Náš cílový bod pro tento den bylo jezero Traunsee u městečka Gmunden v Rakousku. Nechtěly jsme se hnát zbytečně až moc daleko vzhledem k tomu, že brzo byla tma. Kolem osmé hodiny večer jsme byly konečně na místě. Našly jsme si fajn parkování pár minut od centra. Hned jsem vytáhla plynovou kartuši a začala vařit večeři, která mi zabrala 2 minuty ohřátím obsahu plechovky.
Ráno jsme vyrazily do centra, které ale nebylo zrovna blízko. Cesta vedla ale podél jezera, a tak jsme si to užívaly. Po celou dobu jsme hledaly nějakou pekárnu, kde si můžeme objednat i kafe s sebou, ale všude bylo zavřeno a napsáno na dveřích „Montag – Ruhetag“. A nám došlo, ze najít kávu nebude jen tak. Kafe jsme našly až na zpáteční cestě k autu u benzínky. Stál tam malý stánek s kávou, který nám zachránil ráno. A já si mohla oprášit svou němčinu, kterou bych možná ani němčinou nenazvala.
Jako dnešní cílový bod jsme si zadaly chorvatskou Rijeku. Rakousko máme za sebou a právě se nacházíme ve slovinské Ljublaně. Tankovaly jsme v Čechách plnou nádrž a ručička lítá nahoru a dolu zhruba okolo poloviční nádrže, a to jsme si celkem zastoupaly do kopců. Nejvyšší místo, kam jsme dneska šplhaly s károu bylo až do výšky 1.250 metrů nad mořem. Kdyby to šlo s palivem takhle dál, tak by to bylo supra, jelikož nás silniční poplatky stály už majlant.
Pohodovou jizdu holky!????????????