Den první byl pro nás velmi zátěžový. Z Medvědic jsme vyrazily něco málo po poledni. Nastavily jsme si na navigaci cílový bod Národní park Gesäuse v Rakousku. Ukazovalo nám to dojezd do cíle okolo šesté hodiny večerní. To by bylo pro nás akorát, ráno bychom vyrazily na túru a poté bychom se přemístily na další spot.
To se ale nestalo.
Pár kilometrů na dálnici č. 3 za Sezimovo Ústím nám začalo kouřit auto a blikat kontrolka chlazení. Auto jsme tedy odstavily a zabezpečily. Otevřely jsme poklop k motoru a celé to syčelo, prskalo a kouřilo se z toho. Zavolaly jsme Kačí taťkovi, který na našem autíčku dlouhé týdny pracoval, abychom se ho zeptaly co s tím. Naštěstí okolo nás jela údržba dálnic, technici vyskákali z auta a pomohli nám dolít destilovanou vodu a odvedli nás z dálnice do blízkého městečka Soběslav. Večer jsme zkontaktovaly automechanika, který měl dílnu poblíž, jestli se nám na to podívá. „Přijďte ráno v osm hodin, budu vás čekat“ řekl. Byly jsme zaparkované u řeky Lužnice na celkem pěkném místě. Jelikož jsme měly spoustu volného času, šly jsme na obchůzku města Soběslav. Večer jsme šly spát s dobrým pocitem, že se nám na to technik podívá a pojedeme dál.
Ráno čekáme v servisu na mechanika. Mechanik přišel, podíval se a řekl že na to nemá čas. „Měl bych čas příští pondělí.“ Jen jsme se na sebe tak podívaly a mlčely. „Zkuste se zeptat vedle v dalším servisu, uvidíte.“ Čekaly jsme další chvíli až dorazí majitel dalšího servisu. Kačí se za nim vydala. Když přicházela viděla jsem v očích stejnou naději jako předtím. „Prý by se možná na to mohl podívat, ale neví jak dlouho by mu to trvalo, třeba týden až dva!“ Jedna zpráva lepší než druhá. Dostaly jsme nějaké tipy na okolní techniky. Dostaly jsme ale tu samou odpověď: JSME PŘEPLNĚNI. A tak jsme seděly v autě s nadějemi nulovými. Až nakonec zavolal Kačí taťka.
Vydaly jsme se tedy do 30 kilometrů vzdálené vesničky. Po cestě jsme viděly spoustu krásných míst a nádherné přírody. Taťka na autě pracuje a zkouší kde je závada. Nejspíš to ale bude závada v těsnění hlavy.
Jestli dojedeme až tam kam jsme chtěly nevíme, ale každopádně strávíme pár dní v krásné přírodě na Vysočině a naše plány si nenecháme ničím pokazit, tak nám držte pěsti.
❤️ja drzim co muzu????
Děvčata, to je smula. Vy jste tedy u Tomáše?
Ano, jsme 🙂 A užíváme si to jak to jde.